Hdyž su ludźo pjatk město wopušćili, zaćahnu do njeho zwěrjata. Čakaja pod najězdom na awtodróhu, doniž so tež posledni awtomobil w křiwicy njezhubi, z lochkej rozhorjenosću přestupuja hranicu mjez pasmom přirody a ciwilizaciju. Dundaja po dróhach a prěča tunle, wobhladuja sej zadźiwane wustajene twory a wobčuchaja bankomaty w nadźiji, zo su to mechaniske rěblizny. Naměsto je połne spěwanja a klepota kopytow. Měł bych so raz truhać, rjeknje jeleń swojemu špihelowemu wobrazej we wukładnym woknje.
W samsnym času přityknu ludźo při jězorje tykačkam swoje handyje, kuchinske kachle a elektriske časniki. Jich kupanske wobleki zybola so we wšěch barbach. Tale ćišina, mysla sej spokojni. Tajkale ćišina tule ...
TOMÁŠ PŘIDAL
z čěšćiny: RÓŽA DOMAŠCYNA
TOMÁŠ PŘIDAL narodźi so 1968 w Brnje. Wón wuda dotal wósom knihow. Ilustrowaše je a doda tež ilustracije ke kniham druhich awtorow, kaž Ivana Wernischa. Wón je swobodny wuměłc, zarjaduje mini-happeningi a zhromadnje ze swojej žonu wustupujetaj jako duwo.Z hribami su problemy. Něchtó je jě, něchtó nic, ale skoro kóždy bě w hribach. / Najbóle to hriby same zajimuje. Wučuchaja toho, kiž chce je zběrać, nablaku přeměnja so do hribypytarjow. Su w shortsach a flanelowych košulach, kaž zo njeby ničo na tym było: Kak je, rostu? / Ně, dotal njejsmy žane našli. / Hdyž je hara woćichnyła, přiwozmu swoju bywšu podobiznu. / Z hribami njezmějemy so nihdy lochko.
TOMÁŠ PŘIDAL
z čěšćiny: RÓŽA DOMAŠCYNA
